Anorganické názvosloví

Elektrický náboj, který by se nacházel na atomu prvku, kdybychom elektrony každé vazby přidělili elektronegativnějšímu prvku. Například oxid uhličitý CO₂ se skládá z jednoho atomu uhlíku a dvou atomů kyslíku. Atomy jsou vzájemně spojeny dvojnými vazbami. Jelikož má uhlík nižší elektronegativitu (2,55) než kyslík (3,44), náleží elektrony z vazeb kyslíkům. Oba kyslíky mají tedy v oxidu uhličitém formální náboj -2 a uhlík má formální náboj +4. Celkové oxidační číslo molekuly je vždy rovno nule! Stejně tak oxidační číslo prvku je také nula. Vodík má ve většině sloučenin oxidační číslo +1. Oxidační čísla prvků v různých skupinách sloučenin jsou zapsána v nadpisech. V následujícím textu budeme oxidační čísla značit římskými číslicemi.

Křížové pravidlo

Při tvorbě vzorců oxidů lze použít tzv. křížové pravidlo. Postup je následující:

• Napíše se oxidační čísla nad jednotlivé prvky, nad kyslík -II a nad druhý prvek číslo podle názvoslovné přípony
• Křížově se pod druhý prvek napíše stejné číslo arabskou číslicí, tato čísla se obě píší kladná!
• Pokud lze arabská čísla krátit, zkrátí se
• Jedničky se do konečného vzorce nepíší

Jedná se o dvouprvkové sloučeniny kyslíku s elektropozitivnějším prvkem. Dříve se označovaly jako kysličníky. Příklady oxidů jsou v tabulce níže, všimněte si, že oxidační číslo celé sloučeniny je rovno nule
Například výpočet oxidačního čísla pro Al₂^-IIIO₃^-II - je: 2*3 + 3*-2 = 0

Sulfidy jsou dvouprvkové sloučeniny síry s elektropozitivnějším prvkem. Jelikož má síra v sulfidech stejné oxidační číslo jako kyslík v oxidech, tvoří se jejich názvy a vzorce obdobným způsobem. Ve starší literatuře se můžou být sulfidy pojmenovány výrazem sirníky.

Halogenidy jsou dvouprvkové sloučeniny halogenů (flouru, chloru, jódu, bromu) s elektropozitivnějšími prvky, též se jedná o soli halogenvodíkových kyselin. Jedná se tedy o fluoridy, chloridy, jodidy a bromidy. Oxidační číslo halogenu je vždy -I, oxidační stav elektropozitivnějšího prvku v halogenu tedy přímo odpovídá názvoslové příponě.

Hydroxidy jsou tříprkové sloučeniny, kdy jako aniont vystupuje skupina (OH)^-I. Formálně vznikají odtržením jednoho atomu vodíku od vody. Maximální oxidační číslo třetího atomu (kationtu) je v hydroxide rovno čtyrem. Dříve se označovaly jako louhy.

Hydridy jsou dvouprkové sloučeniny vodíku. Jsou to jediné významné sloučeniny, ve kterých se vodík vyskytuje v oxidačním stavu -I (většinou se vodík vyskytuje v oxidačním stavu -I). Lze je rozdělit na dvě hlavní skupiny: Iontové hydridy a kovalentní hydridy.

Iontové hydridy

Iontoé hydridy jsou sloučeninami vodíky s elektropozitivními prvky (zpravidla alkalickými kovy a kovy alkalických zemin. Název se skládá ze dvou slov, prvnímje podstatné jméno hydrid a druhým je přídavné jméno s příslušnou názvoslovnou příponou. Z povahy prvků I. a II. A skupiny se vyskytuje jen v oxidačních stavech +I a +II.

Kovalentní hydridy